V Uherském Hradišti žije génius loci. Po letošní filmové škole si troufnu napsat, že už vím, co ta fráze znamená. Stačí jen přijet a město vás obalí jako spací pytel za studené noci. Najednou jste v něm tak nějak chránění. Před špatným vkusem, nedostatkem inspirace, informací a tím pádem i špatnou náladou. Je to vidět na lidech, sotva se ponoříte do ulic. Všichni se smějí a horlivě debatují o kultuře. O zážitku z viděného.
A pak dorazíte poprvé až k pokladně. Dostanete akreditační kartu, zapůjčí vám sluchátka na překlad filmů a sebou si odnesete i sympaticky těžkou, igelitovou tašku s logem festivalu. Podaří-li se vám v ní prokopat reklamními materiály, objevíte tlustou knihu s programem a vysvětlením. S informacemi o po všech stránkách dokonale namotaném klubku filmů, hudby, literatury a výtvarna. A ať už začnete plést z jakékoliv strany, nemůžete odjíždět nespokojeni.
V balíčku jsem našel ještě další dvě útlé publikace. Jednu o historii revolty a druhou o irském filmu. To proto, že tyto dvě slova představovala hlavní témata letošní přehlídky.
(Na Letní filmové škole se na lístky nečeká. Do sálů vcházíte na akreditaci. Deštivou noc pod pokladnou se bdí v Karlových Varech. Tady ne.)
...
Irská kinematografie lákala. Viděl jsem The Comitments od Alana Parkera (mimo jiné Pink Floyd – The Wall) z počátku devadesátek. Je to dokument o neexistující hudební skupině, která byla vytvořena na základě knižní předlohy Roddyho Doyle z všemožných lidí vybraných konkurzem. Vyšlo jim z toho moc fajn dílko a nedávno ho zvolili nejlepším Irish filmem vůbec. I příběh o slavném revolucionáři Michaeli Collinsovi se líbil..
Ovšem pak tady byly dva snímky, na které vzpomínky jen tak nezapadnou. Jeden irský, jeden český. Pěkně vyváženě. Shodou okolností oba dva němé a diváci při nich ztratili řeč. U Démantů noci od Jana Němce ani o čem mluvit nebylo. Tento jen hodinový klenot šedesátých let vy prostě musíte vidět.
Jenže jenže.
V malém sále zámku promítali Čtyři jezdce z apokalypsy, ročník 1921. Přišel Filip Topol, sedl za piáno a celý příběh, za neustálého scanování plátna, improvizovaně doprovodil. Jeho výkon i můj zážitek byl nemalý. Film trval dobré tři hodiny a já to ani nepostřehl. U němého filmu!! A Sedmikrásky Věry Chytilové jako čokoládová pěna na závěr. Ale i kdyby všechno tohle nebylo, pořád by jste ještě nepřišli zkrátka.
...
Hudební program se konal na krásném, letním nádvoří. V intimní atmosféře hudebníků a možná pěti stovek upřených očních párů se odehrálo mnohé. Jen namátkou exkluzivní koncert Glena Hansarda ze slavných The Frames, první ligy současného britského rocku za sedmdesát korun. Inteligentní písně i proslovy Vladimíra Merty a uhrančivý zážitek při pozdním koncertu Psích Vojáků. A perla padala za perlou.
Cestou spát je nejlepší posedět na poetických večerech v čajovně. A před odjezdem domů prohlédnout výstavy. Andrzeje Wajdu, Zeleného Raoula od Štěpána Mareše nebo všestrannou kolekci Petra Síse. Ten má svá díla i v metru. V metru, jež jezdí New Yorkem.
Letní filmová škola nám nabízí hodně umění a minimum klišé. Jev dnes téměř nevídaný.
